10 věcí,které jsem se naučil v roce 2010

#1 – Fixní náklady jsou pěkný prevít

Lehce naskáčou, těžko a draze se jich zbavujete. Třikrát si rozmyslete každou korunu na nákladech, které lze těžko změnit (dlouhá výpovědní lhůta) nebo jsou opakované (každý měsíc). Nájem, telefony, administrativa na HPP … už nikdy se nechci dostat do situace, kdy mi fixní náklady pokládají nůž na krk v podobě ultimáta „prodej služby za 100.000 Kč každý měsíc, abys byl aspoň na nule“

Je dobré vědět, že čistý nájem dělá jen 60 až 70 procent všech nákladů na provoz kanceláře – a to nepočítám náklady na zaměstnance.

Ještě lepší je si uvědomit, že kanceláře a většinu zaměstnanců vlastně ani nepotřebujete… a tak jsme to udělali my.

#2 – Nelze sedět na více židlích

Dělat padesát věcí najednou je pěkná hovadina. Může Vám připadat, že „diverzifikujete riziko“ z toho, že se jedna konkrétní věc nevydaří – a mnohdy to tak dlouho může i vypadat. Ale v dlouhodobém měřítku dělat hodně věcí najednou znamená jediné: nedělat ani jednu věc pořádně.

Nemluvě o tom, že když děláte dvě věci najednou, zpravidla Vám každá z nich trvá dvakrát tak déle než kdybyste se soustředili na jednu. Když děláte 4 věci najednou, trvá Vám každá 4x déle.

#3 – All work and no fun makes jack a dull boy

Jsem workoholik. Naučil jsem se ještě z dob práce z domova definovat svou hodnotu skrz práci. Podle toho, kolik hodin denně pracuji. To není dobré ani pro mé zdraví ani pro mou psychickou pohodu. Až letos jsem snad konečně pochopil, že člověk musí i odpočívat, nestresovat se a hlavně nespojovat dohromady dobře odvedenou práci s prací přes čas a nadoraz.

#4 – Mononukleóza je svině

Ještěže ji člověk může dostat jen jednou za život.

#5 – Řízení lidí mi vážně nejde

Nešlo mi nikdy, ani po 2 letech jsem se v této oblasti nijak zvlášť nezlepšil. Nemluvě o tom, že jsou chvíle, kdy nestojím o to s kýmkoli mluvit natož mu ještě říkat, co má dělat. Vyřešil jsem to šalamounsky tím, že jsem drasticky snížili počet lidí a těm zbývajícím dal v rámci jejich kompetencí defacto volnou ruku.

#6 – Strach je můj největší nepřítel

Kvůli strachu odkládám rozhodnutí nebo úkoly, které jsou přede mnou. Když se na všechno podívám ve zpětném zrcátku, ukážou se většinou všechny obavy jako směšné a divím se, proč jsem všechno tak dlouho odkládal! Ale strach mě paralyzuje a odkládání těžkých úkolů mi pak nadělají jen ještě víc starostí a problémů.

#7 – Některé věci potřebují čas

Dneska chce každý všechno honem a rychle, ale jsou věci, které prostě musí uzrát. Tím, že do nich budete šťouchat a popohánět je, ničemu neprospějete. Spíše naopak.

#8 – Člověk by měl primárně dělat to, co ho baví

Sice to zní jako otřepaná fráze, ale peníze jsou dneska prakticky všude. Dělat pro peníze něco, co Vás nebaví, když se můžete živit tím, co Vás baví, je ohromný nesmysl. Zrovna jako makat na 150 % teď, aby si člověk mohl někdy v budoucnu užít důchod – on se ho pak totiž nemusí taky ani dožít.

#9 – Hledat chybu u druhých je vždy mnohem snazší

Opravdu. Když se Vám něco nedaří, můžete být naštvaní. Můžete z toho vinit stát, rodiče, babičku, šéfa, partnera… koho chcete. Určitě si ulevíte. Ale nic Vám to nepomůže. Tím, že ze svých problémů viníte někoho jiného, jen se zbavujete odpovědnosti ve smyslu „když já s tím vlastně ani nemohu nic udělat“.

#10 – Kyiosaki je borec

Jeho knížky jsou plné heslovitých výkřiků, anekdotických příběhů, neustále se opakujících zkratek … leckdo si může myslet, že jsou to jen snůšky bezduchých žvástů. Ale asi až letos jsem plně pochopil, jak on vlastně spoustu těch věcí myslí a co všechno se za těmi jednoduchoučkými hesly a frázemi ukrývá.