Vím, že je zvykem na české banky spíš nadávat, jako dlouholetý zákazník Komerční banky mám ale jinou zkušenost.
Vždycky když přijdu na pobočku, zdraví mě její ředitel „Dobrý den, pane Haltufe – jak se máte?“ Nejsem žádný VIP klient. Na firemním účtu máme obraty pár miliónů ročně. Krom pár tisíc na poplatcích jim negenerujeme moc dalších příjmů – rozhodně tedy nejsme nijak úžasným zákazníkem.
Přesto mě znají jménem, pamatují si, co dělám, co plánuji; když je potřeba něco zařídit nebo podepsat, dá se s nimi vždycky domluvit a je-li to nezbytné, dokonce i přijdou do kanceláře.
Jejich koncept „domovských poboček“, kde Vás opravdu znají, mi přijde sympatický.
Komerčka mě „zlanařila“ už někdy v 15 letech na svůj tehdy velmi výhodný účet Gaudeamus (ještě ten první) – pak ho „upgradovali“ na Gaudeamus^2, ale já při každé nabídce tvrdošíjně odmítal a zůstal u toho starého :o) To sem ale nepatří…
Už někdy před 6 lety jsem dostal vlastního osobního bankéře … vzhledem k tomu, že jsem tehdy vydělával nějakých 100.000 Kč ročně na ŽL, tak ho nejspíš přidělují každému.
Ale zní to báječně, mít vlastního osobního bankéře. De facto je to jen paní za stolem. Ale jedna konkrétní. Vždy, když jdete do banky, jdete za ní. Pamatuje si Vás, máte na ní kontakt, můžete si s ní domluvit schůzku na konkrétní čas. Nemusíte pak stát v bance půlhodinovou frontu, než na Vás přijde řada. Já hrozně nerad stojím ve frontách 🙂
Mám zkušenosti i s jinými bankami: Česká spořitelna a Raiffeisenbank. Česká spořitelna mi přijde jako takový Lidl mezi bankami, jen high-cost, ale pro osobní účet neurazí. Mají nicméně docela dobrý majetkový účet, který se dá pohodlně ovládat přes internet. Pokud tedy investujete do podílových fondů, Česká spořitelna může být velmi dobrá volba. Komerční banka sice umí to samé, ale v té době chtěli jejich fondy minimální investici 5.000 Kč a to mi tehdy přišlo jako moc peněz. U podílových fondů ISČS je to stovka.
To Raiffeisenbank je proti tomu naprosto tragická. Ještě jako E-banka byla ok, ale aktuální zkušenosti nic moc. Přímá zkušenost ze spolupráce s firmou, která na Raiffeisenbank točí desítky miliónů ročně: když potřebujete něco vyřešit, pokaždé jednáte s někým jiným. Nejspíš s nějakým brigádníkem – aspoň takový jsem měl vždycky pocit.
Když jsem chtěl nechat proplatit šek, musel jsem tam nadvakrát, protože napoprvé tam nebyl člověk, který „ví, jak na to“. Podruhé jsem čekal půl hodiny, než člověk, který ví, jak na to, nastudoval v manuálu, jak na to. Chápu, že šek je extrémně zastaralý platební instrument a naše končiny naštěstí prakticky minul, ale i tak bych čekal trochu víc.
A to podotýkám, že jsem před první návštěvou volal a zjišťoval, jestli mohu přijít.
Ty dvě banky (Komerční banka a Raiffeisenbank) mi z osobní zkušenosti přijdou jako každá z úplně jiného světa.
Pro jednu skoro nic není problém a ve všem mi rádi vyjdou vstříc, pro druhou jsem jen číslo – a to přesto, že u ní jednám za potenciálně řádově zajímavějšího klienta…