Tohle motto je mým manifestem pro úspěšný a spokojený pracovní život.
Popisuje ideální stav. Cíl, ke kterému se už mnoho let snažím, s menšími či většími úspěchy, dobrat.
Svoboda místa
Svoboda místa znamená, že se mohu rozhodnout, odkud budu pracovat. Ať už je to obývací pokoj, chalupa za městem nebo pronajatý apartmán někde na Kanárských ostrovech. Nevěřím na populární klišé „podnikání z pláže“. Ale věřím, že zima se dá strávit příjemněji, než s kapesníkem a naběhnutými uzlinami. Mám kolem sebe spoustu pozitivních příkladů, na kterých vidím, že to jde.
Svoboda místa není dnes u znalostních profesí až tak vzácná. Alespoň na papíře. Firmy dnes slibují home office poměrně běžně, byť realita bývá často odlišná.
Svoboda času
Svoboda času znamená, že se mohu rozhodnout, kdy budu pracovat. Spolu s protistranou (zaměstnavatelem, klientem) se tedy coby rovnocenný partner podílím na stanovení časového harmonogramu prací a rozumných a splnitelných termínů.
I takové vyjednávání ale znamená nutnost se části svobody vzdát. Naprostým ideálem je tedy situace, kdy máte ohromné množství velmi malých klientů, jejichž obsluhu lze vyřešit pomocí procesů. Tedy stav, kdy pracujete primárně na rozvoji vlastních produktů a plně automatizovaných systémů.
Pod svobodou času si naopak nepředstavuji flákání, ležérní pracovní morálku nebo vztyčený prostředníček deadlinům již domluveným.
Svoboda času je i dnes stále dosti vzácná a obtížně dosažitelná, obzvlášť máte-li menší množství větších klientů nebo dokonce jen jednoho zaměstnavatele. Většina firem stále funguje na klasickém 40hodinovém pracovním týdnu, přestože neefektivita takového uspořádání je každým rokem víc a víc do očí bijící.
Není svobody bez možnosti odmítnout
Skutečná svoboda místa a času se pojí s reálnou možností každou jednu konkrétní nabídku spolupráce odmítnout nebo spolupráci ukončit.
Je-li člověk živobytím závislý na jednom klientovi/zaměstnavateli, bez jiných nezávislých zdrojů příjmů a bez patřičné finanční rezervy, pak se o žádné svobodě nedá mluvit ani omylem.
Cesta za svobodou místa a času je tedy kontinuální a dlouhodobý proces, vyžadující jasnou vizi, čeho chce člověk dosáhnout (a proč), určitou míru plánování (včetně toho finančního) a poměrně časté používání magického slovíčka NE.
Příklady
| Kdo | Svoboda místa? | Svoboda času? |
|---|---|---|
| Programátor pracující na plný úvazek v open space firmě | NE | NE |
| Programátor na volné noze pracující z domova pro několik různých klientů | ANO | Částečně |
| Programátor pracující na vlastních projektech | ANO | ANO |
| Lektorka jazyků pracující na plný úvazek pro jazykovou agenturu | NE | NE |
| Lektorka jazyků na volné noze nabízející Skype konzultace | ANO | Částečně |
| Lektorka jazyků tvořící vlastní jazykové kurzy (např. MOOC) | ANO | ANO |
| Svatební fotograf | NE | NE |
| Fotograf, komerční zakázky (např. reklama, National Geographic) | ANO | Částečně |
| Fotograf prodávající své fotky na (vlastní/cizí) fotobance | ANO | ANO |
Tabulka s příklady zachycuje nejlepší možný stav v rámci dané kategorie – neznamená to, že všichni lidé v této kategorii toho dosáhnou.
K čemu je to dobré?
Svoboda místa a svoboda času jsou pro mě velmi důležité. Určité tušení jsem o nich měl už dlouho, ale až před pár lety jsem dokázal tento princip plně formulovat.
Znamenají pro mě mít možnost věnovat se kromě práce i své rodině (ženě, případným dětem), svým koníčkům, dalšímu vzdělávání a pravidelné údržbě svého těla i mysli.
Představují pro mě možnost cestovat po světě, poznávat nová místa a v krajní nouzi i změnit bydliště, když to tady všechno půjde do hajzlu.
A to všechno, v ideálním případě, bez nutnosti obětovat kvůli tomu úroveň svých příjmů.
Závěrem
Výše uvedené neberu samozřejmě jako dogma. Kvůli zajímavé zkušenosti nebo novým příležitostem je možné na chvíli se vzdát části těchto svobod. Třeba pro práci v jiné zemi. Vždy tam ale chci vidět tu dočasnost nebo potenciál do budoucna se ke svobodě místa a času vrátit nebo ji ještě rozšířit.
Je také třeba si uvědomit, že se na celou věc dívám optikou své životní reality, která se od té vaší může dramaticky lišit. Já nejsem a nikdy jsem nebyl typický zaměstnanec. Nejsem ani tak úplně typický freelancer a přemýšlím, jestli jsem vůbec typický cokoliv… I tak ale doufám, že v mých řádcích najdete něco inspirativního.
Cesta je to dlouhá, trnitá a vyžaduje spoustu bolestivého přemýšlení. I tak ale vidím, částečně ze své vlastní zkušenosti a mnohdy i z pozitivních příkladů ve svém okolí, že svobody místa a času lze dosáhnout. Nebo se k ní alespoň přiblížit.