První ctností je zvědavost. Spalující touha po poznání, důležitější než formální slib usilovat o pravdu. Abyste pocítili neodbytný žár zvědavosti, musíte být jednak nevědomí, jednak ochotní se své nevědomosti vzdát. Pokud již v hloubi duši znáte odpověď, nebo pokud ji v hloubi duše nechcete znát, pak bude vaše pátrání bezúčelné a vaše snaha beze směru. Zvědavost se snaží zničit sebe samu; neexistuje zvědavost, která by netoužila po odpovědi. Sláva světoznámé záhady spočívá v jejím rozluštění, po němž přestává být záhadou. Střezte se před těmi, kdož mluví o otevřenosti své mysli a pokorně přiznávají svou nevědomost.
Je čas přiznat svou nevědomost a čas zřeknout se své nevědomosti. Druhou ctností je zřeknutí. P. C. Hodgell řekla: „Co může pravda zničit, to nechť je zničeno.“ [1] Nevyhýbejte se zkušenostem, které by mohly zničit vaše názory. Myšlenka, na kterou nesmíte ani pomyslet, vás ovládá více než myšlenky, které smíte vyslovit nahlas. Podstupujte zkoušky svých názorů a zkoušejte je v ohni. Zřekněte se emocí, které spočívají v mylném názoru, a snažte se plně prožívat ty emoce, které odpovídají faktům. Přiblíží-li se železo k vaší tváři, vy věříte, že je horké, a ono je chladné, Cestě se příčí váš strach. Přiblíží-li se železo k vaší tváři, vy věříte, že je chladné, a ono je horké, Cestě se příčí váš klid. Nejprve zhodnoťte své názory a teprve poté dospějte ke svým emocím. Dovolte si říci: „Pokud je železo horké, chci věřit, že je horké. A pokud je chladné, chci věřit, že je chladné.“ Dávejte si pozor, abyste se neupínali k názorům, k nimž nemusíte.
Třetí ctností je lehkost. Nechte se unášet větrem důkazů, jako byste byli listem bez vlastního směru. Dávejte si pozor, abyste nebojovali proti důkazům o každý metr půdy a neustupovali jen tehdy, když jste k tomu donuceni. Vzdejte se pravdě co nejrychleji. Udělejte to v okamžiku, kdy si uvědomíte, čemu se bráníte. V okamžiku, kdy poznáte, ze které strany proti vám vane vítr důkazů. Nebuďte věrní své věci a zrazujte ji silnějšímu nepříteli. Považujete-li důkazy za omezení, od něhož se snažíte oprostit, zaprodáváte se do okovů svých rozmarů. Nemůžete totiž vytvořit pravdivou mapu města tím, že budete sedět v ložnici se zavřenýma očima a kreslit na papír čáry podle svého instinktu. Musíte se projít městem a nakreslit na papír čáry, které odpovídají tomu, co vidíte. Pokud si myslíte, že v místech, kde nevidíte město zřetelně, můžete posunout čáru jen o kousek doprava nebo jen o kousek doleva podle svého rozmaru, dopouštíte se stejného omylu.
Čtvrtou ctností je vyváženost. Ten, kdo chce věřit, ptá se: „Dovolují mi důkazy věřit?“ Ten, kdo chce nevěřit, ptá se: „Nutí mě důkazy věřit?“ Dávejte si pozor, abyste nekladli obrovské důkazní břemeno pouze na tvrzení, která se vám nelíbí, a pak se bránili „Ale je dobré být skeptický.“ Pokud se věnujete pouze příznivým důkazům a vybíráte si ze shromážděných údajů, co se vám hodí, pak čím více údajů nashromáždíte, tím méně víte. Pokud si selektivně vybíráte, u kterých argumentů budete hledat nedostatky, nebo jak důkladně je budete hledat, pak s každým nedostatkem, který se naučíte odhalit, stáváte se o kousek hloupějšími. Napíšete-li nejprve na konec listu papíru „A proto je nebe zelené!“, nezáleží na tom, jaké argumenty nad něj napíšete později; závěr je již napsán a v ten moment je již správný, nebo chybný. Být chytrý v argumentaci není racionalita, ale racionalizace. Inteligence, má-li být užitečná, musí být použita k něčemu jinému než k poražení sebe sama. Naslouchejte hypotézám, které před vámi obhajují svou stranu sporu, ale pamatujte, že vy nejste hypotéza; vy jste soudce. Nesnažte se proto argumentovat ve prospěch té či oné strany, neboť kdybyste znali svůj cíl, už byste v něm byli.
Pátou ctností je spor. Ti, kdo chtějí selhat, musí nejprve zabránit svým přátelům, aby jim pomohli. Ti, kdo se moudře usmívají a říkají „nebudu se hádat“, se sami zbavují pomoci a vzdávají se společného díla. V diskusi usilujte o naprostou upřímnost, a to kvůli druhým i kvůli sobě: ta část vás samých, která zkresluje, co říkáte druhým, zkresluje i vaše vlastní myšlenky. Nedomnívejte se, že druhým prokazujete laskavost, když přijímáte jejich argumenty; laskavost tím prokazujete sobě. Nemyslete si, že férovosti dosáhnete zaujmutím pozice přesně uprostřed mezi jednotlivými stranami sporu; pravda se nerozdává rovným dílem na začátku debaty. Ve věcných otázkách se nemůžete posunout kupředu tím, že budete bojovat pěstmi nebo urážkami. Hledejte zkoušku, která dovolí realitě rozsoudit váš spor.
Šestou ctností je empirie. Kořeny poznání leží v pozorování a jejich plodem je předpověď. Jaký strom roste bez kořenů? Jaký strom nás živí bez plodů? Když v lese spadne strom a nikdo ho neslyší, vydá zvuk? Někdo řekne: „Ano, vydává, neboť ve vzduchu vytváří vibrace.“ Jiný řekne: „Ne, nevydává, protože v žádném mozku nedochází ke zpracování zvukových signálů.“ Ačkoli vedou spor, jeden říká Ano a druhý Ne, ti dva nepředpokládají žádnou odlišnou zkušenost s lesem. Netptejte se, které názory vyznávat, ale které zkušenosti předvídat. Vždy vězte, o jakém rozdílu zkušeností se hádáte. Nedovolte, aby se argumentace zvrtla v hádku o něčem jiném, například o něčí ctnosti coby racionalisty. Jerry Cleaver řekl: „To, co vám škodí, není neschopnost použít nějakou složitou a komplikovanou techniku na vysoké úrovni. Je to přehlížení základních věcí. Nedodržování základních principů.“ [2] Nenechte se zaslepit slovy. Když odečtete slova, zůstane předpověď.
Sedmou ctností je jednoduchost. Antoine de Saint-Exupéry řekl: „Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale když už není co ubrat.“ [3] Jednoduchost je ctností v názorech, návrhu, plánování i zdůvodnění. Když zastáváte názor s mnoha detaily, každý dodatečný detail je další šancí, že tento názor bude chybný. Každé upřesnění zvyšuje vaše břemeno; pokud si můžete břemeno ulehčit, musíte to udělat. Neexistuje kapka, která by nemohla být pověstnou poslední. O strojích se říká: Nejspolehlivější ozubené kolo je to, které z něj odstraníte už v návrhu. O plánech: Spletitá síť se rozpadá. Řetězec o tisíci článcích dospěje ke správnému závěru pouze tehdy, pokud je každý jeho krok správný. Pokud je však byť jediný krok chybný, může vás zavést kamkoli. V matematice hora dobrých skutků nemůže odčinit jediný hřích. Proto buďte opatrní na každém kroku.
Osmou ctností je pokora. Být pokorný znamená podnikat konkrétní opatření v očekávání vlastních chyb. Přiznat svou omylnost a pak s ní nic nedělat, to není pokora; to je chvástání se svou skromností. Kdo je nejpokornější? Ten, kdo se nejobratněji připravuje na nejhlubší a nejkatastrofálnější chyby ve vlastních názorech a plánech. Protože na tomto světě žije mnoho lidí, jejichž chápání racionality je otřesné, začínající studenti racionality vyhrávají mnoho sporů a získávají přehnané mínění o vlastních schopnostech. Je však zbytečné se nad ostatní povyšovat: Život se nehodnotí na křivce. Ani nejlepší fyzik ve starém Řecku nedokázal vypočítat dráhu padajícího jablka. Neexistuje žádná záruka, že lze dosáhnout dostatečné úrovně ani při vynaložení sebevětšího úsilí; proto neztrácejte čas myšlenkami na to, že si ostatní vedou hůře. Pokud se budete srovnávat s ostatními, neuvidíte předsudky, které jsou společné všem lidem. Být člověkem znamená dělat deset tisíc chyb. Nikdo na tomto světě nedosáhne dokonalosti.
Devátou ctností je perfekcionismus. Čím více chyb u sebe opravíte, tím více si jich všimnete. Jak se vaše mysl ztišuje, vnímáte více hluku. Když si u sebe všimnete chyby, signalizuje to vaši připravenost usilovat o postup na další úroveň. Pokud chybu tolerujete, místo abyste ji opravili, nepostoupíte na další úroveň a nezískáte dovednost všímat si nových chyb. V každém umění platí, že pokud neusilujete o dokonalost, skončili jste ještě dříve, než jste začali. I když je dokonalost nedosažitelná, není to omluva, proč se o ni nepokusit. Držte se nejvyššího standardu, jaký si dokážete představit, a hledejte ještě vyšší. Nespokojte se s odpovědí, která je téměř správná; hledejte odpověď, která je přesně správná.
Desátou ctností je přesnost. Někdo přijde a řekne: Množství je mezi 1 a 100. Jiný řekne: Množství je mezi 40 a 50. Je-li množství 42, mají oba pravdu, ale druhá předpověď byla užitečnější a vystavila se přísnější zkoušce. Co platí o jednom jablku, nemusí platit o jiném jablku; o jednom jablku tak lze říci více než o všech jablkách na světě. Nejužší tvrzení krájí nejhlouběji, jako ostří nože. Co platí o mapě, to platí i o umění tvorby map: vaší Cestou je přesnost. K pravdě nechoďte pěšky, ale tančete. Na každém kroku tohoto tance vaše noha dopadne přesně na to správné místo. Každý důkaz posouvá váš názor přesně o tu správnou hodnotu, ani více, ani méně. Co je přesně to správné množství? Abyste to mohli vypočítat, musíte si nastudovat teorii pravděpodobnosti. I když to nedokážete spočítat, samotné vědomí, že správný způsob výpočtu existuje, vám říká, že tento tanec má přesná pravidla a není v něm místo pro vaše rozmary.
Jedenáctou ctností je vzdělanost. Studujte mnoho věd a přijměte jejich sílu za vlastní. Každý obor, který vstřebáte, vás zvětší. Pokud pohltíte dostatek věd, mezery mezi nimi se setřou a vaše vědomosti se stanou jednotným celkem. Budete-li nenasytní, stanete se většími než hory. Zvláště důležité je hltat matematiku a vědy, které se zabývají racionalitou: evoluční psychologii, heuristiky a předsudky, sociální psychologii, teorii pravděpodobnosti, teorii rozhodování. Nemohou to však být jediné obory, které studujete. Umění musí mít jiný cíl než samo sebe, jinak se zhroutí do nekonečné rekurze.
Nad těmito jedenácti ctnostmi je ctnost, která je bezejmenná.
Mijamoto Musaši v Knize pěti kruhů napsal:[4]
Když vezmeš do ruky meč, je prvořadý tvůj záměr zasáhnout nepřítele, ať už jakýmkoli způsobem. Kdykoli protivníkův meč při úderu zachytíš, odrazíš nebo do něj udeříš, připoutáš jej nebo ho nepustíš dál, každý tento pohyb představuje příležitost nepřítele zasáhnout. Toho je nezbytné docílit. Pokud budeš myslet pouze na zachycování, odrážení, připoutávání či nepropouštění, nikdy ho nedokážeš skutečně zasáhnout. Více než na cokoli jiného musíš myslet na to, abys svůj pohyb dovedl/a až k jeho zasáhnutí.
Každý krok vaší argumentace musí stejným pohybem zasáhnout správnou odpověď. Více než na cokoli jiného musíte myslet na to, abyste svou mapu dovedli do stavu, kdy bude přesným odrazem území.
Pokud se vám nepodaří dosáhnout správné odpovědi, je marné protestovat, že jste jednali správně.
Jak můžete zlepšit své pojetí racionality? Ne tím, že si řeknete: Je mou povinností být racionální. Tím pouze zakotvíte své chybné pojetí. Možná je vaše pojetí racionality takové, že je racionální věřit slovům Velkého učitele, a Velký učitel říká: „Nebe je zelené“. A vy se podíváte na oblohu a vidíte modrou. Pokud si pomyslíte: Možná to vypadá, že obloha je modrá, ale racionalita spočívá v tom, že budu věřit slovům Velkého učitele, ztrácíte šanci odhalit svůj omyl.
Neptejte se, zda Cestou je dělat to či ono. Ptejte se, zda je nebe modré nebo zelené. Budete-li o Cestě mluvit příliš, nedosáhnete jí. Můžete se pokusit pojmenovat nejvyšší princip jmény, jako je mapa, která odráží území nebo zkušenost úspěchu a neúspěchu nebo Bayesova teorie rozhodování. Nejspíš však nesprávně pojmenováváte bezejmennou ctnost. Jak svůj omyl odhalíte? Nikoliv porovnáním vašeho popisu se sebou samým, ale porovnáním s tím, co jste nepojmenovali.
Budete-li po mnoho let praktikovat tyto techniky a podrobíte-li se přísným omezením, může se stát, že zahlédnete střed. Pak uvidíte, jak jsou všechny techniky jednou technikou, a budete se pohybovat správně, aniž byste se cítili omezeni. Musaši napsal: „Když oceníš sílu přírody a poznáš rytmus každé situace, budeš schopen zasáhnout nepřítele přirozeně a udeřit přirozeně. To vše je Cesta Prázdnoty.“
Toto je tedy dvanáct ctností racionality:
Zvědavost, zřeknutí, lehkost, vyváženost, spor, empirie, jednoduchost, pokora, perfekcionismus, přesnost, vzdělanost a prázdnota.
1. Patricia C. Hodgell, Seeker’s Mask (Meisha Merlin Publishing, Inc., 2001).
2. Cleaver, Immediate Fiction: A Complete Writing Course.
3. Antoine de Saint-Exupéry, Terre des Hommes (Paris: Gallimard, 1939).
4. Musashi, Book of Five Rings.
Z anglického originálu Eliezer Yudkowsky: Twelve Virtues of Rationality, 1.1.2006, přeložil Michal Haltuf
Released under the Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 3.0 Unported license.
CC BY-NC-SA 3.0