V průběhu letošního jara jsem se zúčastnil soutěže v předpovídání budoucnosti. Žádné křišťálové koule ani horoskopy – ale práce s daty, pravděpodobností, ale i s trochou intuice.
Odpovídali jsme na otázky jako „Kolik případů planých neštovic bude v květnu?“, „Kdo sestaví vládu v Grónsku?“, „Kolik hypoték bude poskytnuto v dubnu?“ nebo „Odvolá Rada ČT ředitele Dvořáka do konce července?“
Soutěže se zúčastnilo 212 lidí a já nakonec skončil na 2. místě. Mám z toho velkou a upřímnou radost. Po svém velkém debaklu z února/března 2020 (kdy jsem naprosto vyhořel ve schopnosti predikovat události kolem nástupu covidu) jsem znovunabyl aspoň část ztracené důvěry ve své schopnosti.
Na podzim bude nové kolo – kdo by chtěl změřit své síly s ostatními, můžete se přihlásit zde.
Superprognózy
V zásadě se jednalo o replikaci dnes již známého výzkumu Philipa Tetlocka v českých podmínkách. Tetlock svůj výzkum shrnuje i v populárně naučné knize Superforecasting (v češtině vyšlo pod názvem Superprognózy), kterou tímto vřele doporučuji.
V rámci tohoto výzkumu se s kolegou Gardnerem snažili přijít na to, co ovlivňuje kvalitu předpovědí. Laici účastnící se jejich Good Judgement Project dokonce dokázali v americké soutěži předčit v kvalitě předpovědí i analytiky tajných služeb.
Jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet teorii nabytou čtením této knížky v praxi, byť při zpětném pohledu jsem měl v některých otázkách více štěstí než rozumu a udělal jsem spoustu zbytečných chyb.