Dneska mě vyděsila nová zpráva v datové schránce (jako vždy, protože do datovky chodí jen jobovky) a jako každý rok to nakonec byl jen ZÁZNAM O VYUŽÍVÁNÍ ÚDAJŮ V REGISTRU OBYVATEL za rok 2017.
Narozdíl od let minulých jsem ale letos při jeho procházení nalezl 4 podezřelé položky od Celní správy – důvod/účel přístupu k údajům: Vymáhání po manželích (E171).
V posledních měsících jsem přehodnotil svůj všeobecně optimistický ekonomický výhled a čím dál více vnímám drobné leč množící se signály nadcházející ekonomické recese. Kdybych měl svá čistě subjektivní očekávání kvantifikovat, dal bych krizi tak 50% pravděpodobnost do konce roku 2020, tedy zatím pořád jen na úrovni „mírně nadprůměrná“.
Včera jsem četl jakousi kritiku Moorova zákona a často narážím na názory „že už pomalu končí“ a že výkon IT se roky nikam neposunul. Kdyby měli tito sýčci pravdu, mělo by to ošklivé následky pro vývoj mnoha technologií, včetně umělé inteligence, o kterou se nyní zajímám.
Je příznačné, že toto téma řeší politici v době, kdy ekonomiky po celém světě řeší problém přesně opačný – naprostý nedostatek lidí.
A navrhují drakonická opatření, která již nepůjdou nikdy zrušit. Například všeobecný základní příjem.
Pokračování textu K nástupu robotů a hrozbě masivní nezaměstnanosti
Když se zavádí nová regulace, je třeba vždy najít vhodnou záminku, kterou se zakryje její skutečný důvod. Oblíbenou záminkou pro regulaci je selhání trhu. Nejinak tomu bylo i při zavádění regulací taxislužeb – informační asymetrie mezi řidičem a zákazníkem, častý overpricing, nízká kvalita, hrubé chování apod. byly jasným argumentem, proč zavést regulaci taxislužeb. Ve jménu ochrany spotřebitele.
Pokračování textu Státy ve věci Uber ukazují, že jim vůbec nejde o ochranu spotřebitele
