Už je to 10 dní, co jsem na informační odvykačce. Úmyslně jsem neotevřel žádné bulvární zpravodajství (idnes, novinky, aktualne, ihned, …), čtu jenom motejlka, patrii, vědecko-technické magazíny. Posledně jsem to vydržel půl roku. Pak přišly prezidentské volby, spousta emocí, a já byl zpět ve své závislosti.
Vy to tak možná nemáte, ale já jsem (byl) schopný otevřít si titulku zpravodajství třeba 10x-20x denně (zvlášť teď, když mám internet v mobilu). Přitom 99 % těch zpráv:
– nepotřebuju znát
– nijak neovlivní můj život
– nijak je nemohu ovlivnit
– vždycky mě spolehlivě naserou, což negativně ovlivňuje můj život, mou práci, energii, čas, psychickou pohodu…
Myslím, že takhle nějak se musí cítit kuřáci, když se snaží přestat/přestávat. Ostatně na té nejnižší chemické úrovni jsou obě závislosti postaveny na stejných pochodech.
Ona to vůbec není prdel. Informační přehlcenost (zvlášť na západě) začíná být obecně velký problém. Ke zpravodajství si přidejte:
– „nutnost“ 10-20x zkontrolovat nové maily
– pravidelně kontrolovat sociální sítě
– to všechno na noteboocích, tabletech, mobilech – kdykoli po ruce
… a máte pocit, že jste těmito činnostmi neefektivně zaplácli půlku dne (ve skutečnosti to není tak hrozné, onehdá jsem to měřil a dělalo to něco přes hodinu denně – ale CÍTIL jsem se na konci dne jako by to byly hodiny čtyři). Hlavním negativem je ta ztráta soustředěnosti, roztěkanost, „neschopnost myšlenku udržet“…
Zajímavé zjištění na závěr: I když jsem přestal číst zprávy, to nejdůležitější se v dnešní době stejně vždycky nějak dozvím – od kamarádů, přátel, z facebooku, v tramvaji … Jen mám díky tomu o trochu víc volného času.
Takže držte mi palce, i když to nevydržím a podlehnu, budu to zkoušet dál