3+1 základní teorie peněz
- nominalistická: kupní síla dána panovníkem/státem
- metalistická: kupní síla je dána kupní silou drahého kovu
- kvantitativní: kupní síla peněz závisí na jejich množství v oběhu
- + teorie endogenních peněz
- kauzální pohled: CB nemůže ovlivňovat množství peněz v oběhu – může sice peníze naskládat „na hromadu“, ale nepřinutí ekonomické subjekty, aby si braly nové úvěry (nebo KB aby jim je přidělovaly)
- behaviorální pohled: CB nechce ovlivňovat množství peněz v oběhu
Kvantitativní teorie peněz
$$ M V = P Y $$
Neoklasický přístup
Růst nabídky peněz vyvolá proporcionální růst cen – neoklasická dichotomie: peněžní a komoditní trh jsou odděleny, peníze jsou neutrální. Neřeší poptávku po penězích, jen nabídku (Sayův zákon trhů)
Fisherova verze, Marshallova verze
Keynesovský přístup
Růst nabídky peněz vede k růstu reálné produkce (případně k růstu reálné produkce i cenové hladiny). Předpokládá produkční mezeru ($Y < Y^*$) – ekonomika není schopna produkovat dostatečnou agregátní poptávku.
Úroková míra (nominální) je určována na trhu peněz: změny nabídky peněz a poptávky po penězích vedou ke změnám IR, investic, AD, Y. Investice mají ale podle Keynese nízkou citlivost na IR – z toho dovozuje, že měnová politika nemá smysl.
Nová verze poptávky po penězích – transakční (Y) + spekulativní (IR).
Tj. poptávka nestabilní (závisí na IR) => V nestabilní => měnová politika nemá smysl.
Keynesova teorie poptávky po penězích
Monetaristický přístup
Růst nabídky peněz vyvolá růst nominálního důchodu $P Y$ – v závislosti na časovém období buď růst reálné produkce v důsledku peněžních iluzí (krátké období) nebo jen cenové hladiny (v dlouhém období). Peníze jsou tedy neutrální pouze v dlouhém období.
Trhy samy dosahují rovnováhy – špatná měnová politika může ekonomiku jen destabilizovat. Požadavek na stabilní růst peněžní nabídky.
Monetaristická teorie poptávky po penězích
Endogenní teorie peněz
Zde je kauzalita převrácená, tj. růst nominálního produktu $P Y$ vyvolává růst peněžní nabídky. Inflace je vždy tlačena náklady. Jedná se tedy o odmítnutí kvantitativní teorie peněz. Vychází z proudu postkeynesovské ekonomie (nepatří mezi mainstreamové ekonomické teorie). Představitelé Kaldor, Davidson apod.
Stylized facts – ekonomická teorie by měla být postavena na reálných předpokladech.
Kritizují předešlé proudy:
- neoklasickou ekonomii: subjekty ve skutečnosti nejsou racionální
- neokeynesovce: keynesovskou makroekonomii vs. neoklasickou makroekonomii
- monetarismus: obchodní banky produkují peníze neomezeně, neřeší MB ale Y
Podstata endogenity
- omezená účinnost monetární politiky: nestabilní multiplikátor, nestabilní rychlost oběhu peněz
- kauzalita obchodních bank: od pasiv k aktivům – rezervní omezení obchodních bank je slabé (PMR hrají v jejich rozhodování minimální úlohu)
Absolutní verze (horizontalismus)
- trh peněz: Ms není vertikální ale horizontální, tj. peněžní zásoba je dána čistě poptávkou po penězích – úroková míra je fixní: CB stanoví úrokovou míru, KB k ní dávají jen přirážku
KALDOR:
- vnitřně nestabilní chaotická ekonomika (nelineární dynamika)
- oligopolní postavení KB
- CB v postavení věřitele poslední instance
- CB může působit jen skrze stanovení své úrokové míry
WEINTRAUB
- cenový a mzdový teorém – inflace je způsobena růstem nominální mzdy převyšujícím růst produktivity -> nákladová inflace
- dáno silou odborů a technologickým pokrokem
Centrální banka je zodpovědná za růst produktu (musí umožnit další růst peněžní zásoby)
Relativní verze endogenity
Kompromisní varianta, snaha o realističtější pohled. Závislost na IR nejprve horizontální, posléze rostoucí (roste rizikovost). Banky mají odlišný přístup v době recese a konjunktury. CB může nepřímo ovlivnit množství peněz (pomocí měnové politiky a přes regulaci a dohled)
Úroková míra není čistě exogenní nástroj centrální banky, vzniká interakcí CB, KB a firem.
Shrnutí
- Rostoucí úloha regulace a dohledu. Cílem měnové politiky je stabilita bankovní soustavy
- Boj s inflací je na důchodové politice (nákladová inflace), ne na měnové politice
- Hlavní nástroje jsou nepřímé/administrativní zásahy a diskontní sazba