Pokaždé, když za něco platíme, spolurozhodujeme o budoucnosti našeho okolí. Našeho světa.
Pokaždé, když kupuju rohlíky v pekařství odnaproti, hlasuju proti gumovému pečivu z mrazených polotovarů.
Pokaždé, když nakoupím ve stánku se zeleninou na rohu, hlasuju proti hnusným rajčatům z Billy.
Pokaždé, když utrácím za večeři v nekuřácké restauraci, hlasuju proti kouření.
Říkám tomu hlasování peněženkou a tuhle moc má každý z nás. Tato moc je neskonale silnější, než jakýkoliv hlasovací lístek ve volbách.
A přeci některým lidem tato moc nestačí.
Potřebují, aby bylo po jejich. Mají touhu všem vnutit svou vůli, třebas i silou. Uzurpují si právo zakazovat ostatním něco jen proto, že JIM se to nelíbí. Jen na základě toho, že jich je víc a že mají (těsnou) většinu.
TL; DR Jsem rád, že zákaz kouření (aspoň prozatím) neprošel.