Označovány zkratkou DSGE (Dynamic stochastic general equilibrium). Označují jeden z přístupů k vytváření ekonomických modelů: z mikroekonomických základů odvozují chování ekonomiky na agregátní úrovni. Východiskem je optimalizační úloha jednotlivých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy)
Stejně jako další modely celkové rovnováhy se snaží popsat chování ekonomiky jako celku, který vznikne interakcí jednotlivých mikroekonomických rozhodnutí. Dynamický model znamená, že zkoumá vývoj ekonomiky v čase. Stochasický, protože zahrnuje náhodné (stochastické) šoky v ekonomice – např. technologický rozvoj, fluktuace cen klíčových komodit (ropa) nebo hospodářská politika.
Správný DSGE model by měl zahrnovat:
- preference – cíle jednotlivých agentů v ekonomice by měly být specifikovány. Například domácnosti se snaží maximalizovat sumu diskontovaných užitků, firmy se snaží maximalizovat okamžitý zisk apod.
- technologie – musí být specifikovány produkční schopnosti agentů – například může být definována produkční funkce, technologická omezení apod.
- institucionální rámec – měla by být specifikována institucionální pravidla, kterými se jednotlivé subjekty musí řídit. To může představovat například nějakou předem danou rovnici rozpočtového omezení, pravidlo pro chování centrální banky apod.
Máme-li definováno, co jednotliví agenti chtějí (preference), co dokáží (technologie) a co je přípustné (instituce), je teoreticky možné, aby DSGE model dokázal předpovědět, co se bude vyrábět, směňovat a konzumovat, a jak se budou tyto hodnoty měnit v průběhu času, např. v závislosti na různé náhodné šoky. V principu by také mohlo být možné předpovědět dopady institucionálních změn na ekonomiku.
Lucasova kritika
Lucas kritizoval tradiční (empirické) ekonometrické modely, které na základě historických dat (vazeb, korelací) predikují budoucnost. Používaly se v 70. letech, ale i dnes na nich spousta centrálních bank závisí. Říká, že racionální subjekty budou přizpůsobovat své chování novým podmínkám, takže v případě významné (např. institucionální) změny dojde ke změně ve struktuře celého modelu. Nelze tak na základě minulosti predikovat změny v budoucnosti, aniž bychom znali a zkoumali pravé příčiny minulého vývoje.
Teoreticky DSGE tímto neduhem netrpí. Problém je, že i jednoduchý DSGE model je poměrně komplikovaný na odvození a sestavení. Chování takového systému je navíc dosti primitivní. Sestavit proto dobrý DSGE model s rozumnou predikční schopností je velmi komplikované až nemožné.
Ekonomické školy
- RBC – real business cycle, nová klasická makroekonomie ztělesněná zejména R. Lucasem. Staví na neoklasickém růstovém modelu, předpokládá flexibilní ceny a zaměřuje se hlavně na to, jak technologické šoky ovlivňují reálný výstup ekonomiky
- Nové keynesiánské modely – mají podobnou strukturu jako RBC modely, ale předpokládají monopolistickou konkurenci firem. Ceny pak nejsou dokonale pružné.
DSGE modely nedokáží popsat vysoce nelineární dynamiku přítomnou ve skutečných ekonomických procesech. W. Buiter z LSE dokonce celou tuto větev výzkumu označil za plýtvání zdroji.
Struktura modelů
Minimálně ty modely, které jsme brali, jsou extrémně primitivní (myšleno chováním, předpoklady; na odvození až tak primitivní nejsou). Každý sektor ekonomiky modelují pomocí homogenních subjektů, homogenního produktu – reprezentativní agent.
Domácnost
- maximalizuje střední hodnotu diskontovaného užitku v nekonečném čase
- definována užitková funkce, rozpočtové omezení
- na základě toho se rozhoduje o množství spotřeby a nabízené práce
Firma
- maximalizuje okamžitý zisk
- definována produkční funkce
- na základě toho poptává optimální množství práce a kapitálu
Tržní rovnováha
- definována rovnice rovnováhy pro každý trh
- trh pracovní síly -> mzda
- komoditní trh -> cenová hladina
Peníze
- zahrnutí peněz, buď vedle pomocí kvantitativní teorie peněz, v rozpočtovém omezení, v užitkové funkci apod.
Z optimalizační úlohy domácnosti a firem se odvodí podmínky rovnováhy.
Stacionární stav
Udává řešení celého systému rovnic za předpokladu, že všechny hodnoty jsou neměnné. Předpokládá tedy existenci nějakého stabilního stavu, k němuž má eknomika tendenci konvergovat.
Často nás zajímají právě odchylky od stálého stavu – co je ovlivňuje, jak se vyvíjejí. Z toho se odvozují rovnice ve fluktuacích – nezkoumáme tedy absolutní výši spotřeby, důchodu, kapitálu atd. ale jen jeho odchylku od stálého stavu. S tím souvisí:
Loglinearizace rovnice
Důležitý postup – více zde: Loglinearizace rovnic
Zdroje:
– Wiki