Fundamentální analýza
Vychází z představy/hypotézy, že existuje „správná“ cena (v tomto případě správná výše měnového kurzu) vycházející z výše ostatních ekonomických veličin. K tomuto problému existuje více přístupů.
Parita kupní síly
Základní myšlenka: kurzy by měly odpovídat cenovým hladinám (zákon jedné ceny).
Absolutní verze
Měnový kurz by měl být takový, že jednotka měny má stejnou kupní sílu doma i v zahraničí, tj. $ ER = \frac{P_d}{P_f}$. Podle této hypotézy se rovnováha ustaví pomocí zbožové arbitráže.
Problém je v tom, že zbožová arbitráž nefunguje dokonale: existují neobchodovatelné statky (např. služby), vysoké transakční náklady, omezená konkurence, šoky v ekonomice. V realitě tedy moc neplatí.
Ukazatel $ ERDI = \frac{ER}{ER_{PPP}}$, kde $ER$ je skutečný kurz a $ER_{PPP}$ kurz, který odpovídá kupní síle (PPP = purchasing power parity). U rozvojových zemí je ERDI > 1. V průběhu času pomalá konvergence k jedničce.
Popularizovaný přístup k této hypotéze – Big Mac Index. Pokud by se dokonale prosazovala absolutní verze parity kupní síly, tak by měl Big Mac ve všech zemích stát stejně (při přepočtu na USD)
Relativní verze
Slabší verze, která říká, že nemusí platit absolutní poměr, ale relativní změny ano => Změna měnového kurzu by měla odpovídat rozdílu inflací mezi danými zeměmi.
$$ ER_{t+n} = ER_t \frac{P_{t,t+n}^D}{P_{t,t+n}^F}$$
Rychlejší růst cen v domácí ekonomice tedy vede k depreciaci domácí měny (naivní logika: rychlejší růst cen znamená rychlejší tištění peněz; čím víc peněz, tím menší má každý peníz hodnotu)
Skutečná logika: Vyšší inflace => ztráta konkurenceschopnosti => klesá export, roste import => snižuje se nabídka deviz, zvyšuje poptávka => depreciace
Kritika přístupu: vztah je ve skutečnosti oboustranný – výše kurzu ovlivňuje cenovou hladinu. V dlouhém období se zdá, že se relativní verze parity kupní síly prosazuje, byť nikterak silně.
Úroková parita
Podle této hypotézy existuje vztah mezi měnovým kurzem a úrokovým diferenciálem zemí. Měl by být krátkodobější než parita kupní síly (PPP = toky zboží, IRP = toky kapitálu)
Krytá úroková parita
=Rovnováha arbitražéra.
Vycházím z arbitrážní podmínky: mám 1 USD – mohu buď uložit na IRusd a následně směnit za předem domluvený forwardový kurz, nebo rovnou převést za spotový kurz a následně uložit na IRczk. Obě možnosti musí na konci dát stejnou sumu (jinak prostor pro arbitráž)
$$ FR = SR \frac{1+IR_D}{1+IR_F} $$
$$ SR = FR \frac{1+IR_F}{1+IR_D} $$
Při růstu domácí úrokové sazby je výhodnější jít do CZK ihned => apreciace kurzu.
Nekrytá úroková parita
= Rovnováha spekulanta
Je to velmi podobné, jen místo forwardového kurzu (FR) je očekávaný kurz spotový (spekulanti mají otevřenou pozici až do konce)
$$SR_t = E(SR_{t+1}) \frac{1+IR_F}{1+IR_D} $$
Můžeme upravit na vztah:
$$ \frac{E(SR_{t+1})-SR_t}{SR_t} \approx IR_D – IR_F$$
V případě růstu domácí úrokové míry dojde k apreciaci měny (první rovnice) a k očekávání depreciace (druhá rovnice).
Forwardový kurz jako predikce
Máme tu 2 podobné veličiny – FR a E(SR). Platí, že FR funguje jako prediktor budoucího kurzu?
- podmínka: $FR_{t,t+1} = E_t(SR_{t+1})$
Ta splněna není, protože spekulanti jsou rizikově averzní = za vstup do nekryté úrokové parity budou požadovat rizikovou prémii RP
$FR_{t,t+1} = E_t(SR_{t+1})(1+RP)$ - podmínka: očekávání jsou racionální, tj. $E_t(SR_{t+1}) = SR_{t+1} + u$
kde $u$ je bílý šum.
Empirické testy ukazují, že forwardové kurzy jsou vychýleným odhadem budoucího kurzu. Jednak kvůli nákladům spekulantů (riziko, transakční náklady), jednak kvůli tomu, že očekávání nejsou čistě racionální (mix adaptivních a racionálních očekávání)
Reálný kurz
Vyjadřuje „celkovou konkurenceschopnost“ země v zahraničním obchodě, resp. jeho změnu.
$$ RER = ER \frac{P_F}{P_D} $$
Případně v relativní verzi
$$ I_{RER} = I_ER \frac{P_{t,t+1}^F}{P_{t,t+1}^D} $$
V rovnováze by mělo platit, že při nestejném růstu domácí a zahraniční cenové hladiny bude rozdíl odrážet i nominální kurz. Reálná apreciace tedy může být dána růstem poměru cenových hladin ($P_F/P_D$) a neměným nominálním kurzem, nebo růstem nominálního kurzu ER beze změny poměru cenových hladin.
Reálný kurz tedy zahrnuje vliv jak kurzového, tak cenového vyrovnávacího mechanismu.
V ČR od 90. let rostla domácí cenová hladina rychleji než v EU, zároveň I(ER) < 1 (nominální apreciace) => silné posilování reálného kurzu. Tento trend je patrný ve všech tranzitivních ekonomikách.