Investiční management = je profesionální správa aktiv (buď ve formě cenných papírů – akcií, dluhopisů – nebo jiných investic, např. nemovitostí, komodit) s úkolem naplnit cíle investorů. Týká se jak institucí tak privátních investorů.
Investiční management zahrnuje:
- analýza a výběr aktiv
- implementace (sestavení portfolia)
- průběžný monitoring, vyhodnocení a přeskupování portfolia
Strategická alokace aktiv
Strategická alokace aktiv představuje dlouhodobé složení portfolia s ohledem na rizikový profil daného investora, časový horizont a investiční cíle. Na základě tohoto je možné rozhodnout o skladbě portfolia (na úrovni tříd aktiv – podíly akcií, dluhopisů, komodit atd.). Součástí strategické alokace aktiv by měla být i rozumná úroveň diverzifikace (sektorová, regionální). Představuje typickou „buy-and-hold“ strategii pasivních portfolií (např. indexová ETF)
Taktická alokace aktiv
Zahrnuje různé formy aktivního řízení portfolia: obvykle má portfolio manager stanoveny nějaké limity (např. 40-50 % akcie, zbytek dluhopisy) a o konkrétním složení portfolia se rozhoduje na základě aktuální situace na trhu. Patří sem snahy o časování trhu, rebalancování portfolia apod. Přístup může být buď diskreční (portfolio manager vybírá konkrétní tituly a rozhoduje na základě individuálních analýz) nebo systematický (existuje nějaký kvantitativní model, na základě něhož vybíráme)
Podle teorie efektivního trhu není možné aktivním investičním přístupem vylepšit rizikově-výnosový profil portfolia (aspoň ne dlouhodobě)
Krom těch dvou strategií alokace aktiv lze nalézt ještě další:
- Strategie s konstantním poměrem aktiv (Constant-Weighting)
Strategická alokace aktiv je prostá Buy-and-Hold, tady dochází k rebalancingu, pokud vlivem změn tržních cen dojde k nárůstu/poklesu podílu některé třídy aktiv - Dynamická alokace aktiv
Rebalancování portfolia na základě aktuálních trendů (pokud akcie klesají, prodávám a místo toho posílím pozice v aktivech, kterým se aktuálně daří) - Zajištěná alokace aktiv (Insured Asset Allocation)
Pojištění portfolia tak, aby nekleslo pod určitou hranici – používá se například technika replikace put opce pomocí kombinace rizikové a bezrizikové části (kterou je třeba ovšem dynamicky upravovat) - Integrovaná alokace aktiv
Kombinace prognóz budoucího ekonomického vývoje a rizikového profilu investora
Investiční politika
Nevím, jak tady, ale v zahraničí se dělá Investment Policy Statement (IPS), což je rámcový dokument mezi investičním managerem a investorem a obsahuje základní investiční politiku: ta určuje základní limity pro alokaci do jednotlivých tříd aktiv, rizikovost, požadavky na likviditu apod. Součástí rozhodovacího procesu by měl být investiční dotazník, z něhož je možné určit vztah investora k riziku.
- pasivní vs. aktivní správa
- třídy aktiv
- velikost páky
Investiční styl:
- růstové investování (většinou mladé firmy v 1. nebo 2. fázi životního cyklu)
- hodnotové investování (hledání „podhodnocených“ akcií)
- market neutral
- GARP (growth at reasonable price)
- malé firmy
- dividendové tituly
- indexové investování
Správa výnosů:
- vyplácení důchodu
- reinvestice
Dlouhodobá investiční strategie
Rozložení portfolia na rizikové a defenzivní produkty, překonání benchmarku, bez ohledu na cyklický vývoj ekonomiky
Krátkodobá investiční strategie
Cíle dané fixně pro rok, odvozuje se od situace hospodářeského cyklu.
Obecně platí, že s rostoucím časovým horizontem může růst podíl rizikových složek portfolia.
Zdroje: