Investiční teorie shrnuje několik různých relativně samostatných modelů týkajících se rozhodovacích procesů při investování. Patří sem:
- teorie portfolia
- CAPM – kapitálový model oceňování aktiv
- teorie arbitrážního ocenění (arbitrage pricing theory)
- teorie efektivního trhu
- teorie racionálního ocenění (rational pricing)
Poptávka po investičních instrumentech
Za nejvýznamnější prvky ovliňující poptávku investorů po investičních instrumentech lze označit:
- Bohatství a jeho očekávaný vývoj
- Výnosová míra instrumentu a jeho alternativ (a jejich očekávané změny)
- Riziko instrumentu ve srovnání s ostatními
- Likvidita instrumentu a jeho alternativ
Kromě toho existují další faktory:
- demografický vývoj
- důchodové systémy
- právní prostředí (zejména vymahatelnost práv minoritních vlastníků)
- finanční gramotnost
- daně
- móda, hype, buzzwords 2.0
- investiční nálada (sentiment)
- kulturní, historické a náboženské vlivy
Bohatství
Aktuální výše bohatství i jeho očekávaný vývoj významně ovlivňuje poptávku po investičních instrumentech. Člověk primárně uspokojuje nejakutnější potřeby (jídlo, teplo, bydlení) – pokud má po uhrazení těchto nejnutnějších výdajů stále přebytečné prostředky, obvykle se jejich část odrazí i v poptávce po investičních instrumentech.
Elasticita poptávky podle bohatství = % změna poptávaného množství / % změna bohatství
Existují investiční instrumenty základní jako třeba fondy peněžního trhu, jehož poptávané množství s růstem bohatství moc neroste (nebo dokonce i klesá) a poté investiční instrumenty luxusní, u nichž poptávka naopak roste rychleji než růst bohatství. Sem můžeme zařadit rizikovější investice (akcie, podnikové dluhopisy apod.)
Výnosová míra
Investiční instrumenty nemají garantovánu výši výnosové míry (narozdíl od spořících instrumentů), investor tedy vždy podstupuje určité riziko a za toto riziko je kompenzován výnosovou mírou.
Je třeba rozlišovat očekávanou a historickou výnosovou míru („minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích“). Pro poptávku je tedy rozhodující očekávaná výnosová míra a to navíc ve srovnání s očekáváním výnosových měr alternativních investičních instrumentů.
S růstem výnosové míry (při jinak nezměněných ostatních faktorech) roste i poptávka po daném instrumentu.
Výnosová míra se realizuje prostřednictvím dvou kanálů:
- důchodová výnosová míra (income – dividendy, vyplacené úroky)
- kapitálová výnosová míra (capital – změna ceny investičního instrumentu)
Celková výnosová míra je dána vzorcem:
$$ R = \frac{P_{sell} – P_{buy} + I}{P_{buy}} $$
Riziko
Riziko představuje nebezpečí, že investor nedosáhne očekávané výnosové míry, a to z mnoha různých důvodů. Podle těchto důvodů dělíme rizika do různých skupin (tržní riziko, úrokové riziko, inflační riziko, měnové riziko apod.)
Nejčastěji se pro modelové účely vyjadřuje riziko ve formě volatility výnosové míry – tedy velikosti její nestability v průběhu času. Je-li pravděpodobnostní rozdělení výnosové míry normální (nebo jiné symetrické rozdělení bez výraznějších extrémních hodnot), lze riziko uspokojivě vyjádřit formou směrodatné odchylky výnosové míry. Další mírou rizika je např. Value at Risk (popř. modifikace CVar, EVar), která je pro reálná finanční data lepší (ale zároveň výrazně složitější)
Riziko lze rozdělit do dvou složek:
- systematické riziko, které je společné pro všechny investiční instrumenty (nelze jej odstranit diverzifikací)
- jedinečné riziko, které je specifické pro konkrétní instrument (lze jej odstranit diverzifikací)
Investoři jsou obecně rizikově averzní, tj. riziko je pro ně negativním faktorem – za jinak stejných podmínek si investor vybere raději méně rizikový instrument.
Likvidita
Schopnost přeměnit investiční instrument na peníze s minimálními finančními a časovými náklady. Je třetím faktorem v tzv. „magickém investičním trojúhelníku“. Likvidita je investory preferována, tj. za jinak stejných podmínek si investor vybere raději likvidnější instrument.
Likvidita souvisí se standardizací (burzovně obchodované standardizované instrumenty bývají likvidnější), informovaností (instrumenty o nichž je dostatek informací jsou likvidnější), nominální hodnotou (menší nominální hodnota vede obvykle k vyšší likviditě) a trhem (instrumenty na vyspělých trzích jsou likvidnější než v zaostalých zemích).
Transakční náklady
Transakční náklady, provize, poplatky mohou mít významný vliv na výslednou výnosou míru, neboť investor získá až to, „co zbyde“.
Viditelné transakční náklady:
- poplatky
- komise
- daně
Skryté transakční náklady:
- časové zpoždění v realizaci pokynu
- spread
- market impact (posun ceny v reakci na velkou objednávku)
- náklady příležitosti
Díky elektronizaci a masivní demokratizaci investování, růstu likvidity na trzích a vysokofrekvenčnímu obchodování došlo v posledních 20 letech k výraznému poklesu transakčních nákladů (deep-discount brokers) – týká se však zejména tradingu.
U klasických investičních nástrojů (akcie, fondy) hraje inovace také svou roli (např. díky ETF), ale ten pokles není tak výrazný. Zejména na malém českém trhu, který nemá možnost využít úspor z rozsahu, je většina nástrojů kolektivního investování brutálně předražená. Na produktech vydělávají obvykle více investiční společnosti, správci portfolií, zprostředkovatelé, finanční poradci atd. než samotní investoři.
Daňové zatížení výnosů
Investory nezajímá hrubý nominální výnos, ale čistý reálný výnos – tedy o kolik více reálných statků si budou schopni koupit se svým bohatství díky investování. Od výnosové míry je tedy třeba odečíst jednak vliv inflace (což někteří lidé považují za formu zdanění držby peněz) a jednak vliv daní. Protože výše daně se počítá z nominálního výnosu, dost často je reálný výnos (hlavně u méně rizikových instrumentů) hluboko pod nulou.
V České republice:
- dividendy jsou zatíženy jednotnou srážkovou daní 15 % přímo u zdroje – investor tedy obdrží již zdaněné peníze. V případě dividendy ze zahraničí je sražena daň ve výši odpodívající domicilu dané firmy. Existuje-li dohoda o dvojím zdanění s ČR a aplikovaná sazba je vyšší než 15 %, může investor požádat o vyplacení rozdílu (otravná byrokracie, vyplatí se jen u větších částek)
- kapitálové zisky jsou u nepodnikajících FO daněny při prodeji sazbou daně z kapitálového příjmu (15 %), osvobozeny jsou příjmy do výše 100.000 Kč ročně (příjmy, nikoli zisky). Dále existuje časový test – drží-li FO cenný papír déle než 3 roky, je od daně osvobozen.
Díky vysoké mobilitě kapitálu obecný trend na snižování jeho zdanění (konkurence ze strany „daňových rájů“) a přesun daňového zatížení na méně mobilní prvky daňového mixu (zejména práce a růst spotřebních daní, DPH)