Základní rizika dluhopisů:
- tržní riziko (úrokové riziko)
- reinvestiční riziko
- kreditní riziko
- riziko výnosové křivky
- inflační rizko
- likviditní riziko
- měnové riziko
- riziko volatility
- politické a právní riziko
- sektorové riziko
Riziko emitenta (kreditní riziko)
- Riziko, že emitent nedostojí svým závazkům a nesplatí část úroků nebo jistiny (riziko defaultu)
- Riziko poklesu hodnoty bondu v důsledku změny vnímání trhu (credit spread risk – trh požaduje vyšší rizikovou prémii; downgrade risk – riziko snížení ratingu emitenta)
Rating je formální názor publikovaný specializovanými tržními účastníky (ratingové agentury), který by měl odrážet riziko defaultu emitenta. Nejznámějšími ratingovými agenturami jsou S&P, Moody’s a Fitch.
Různé bondy od stejného emitenta mohou mít různý rating (třeba podle doby do splatnosti), obvykle se proto zveřejňuje jednak rating emitenta a potom rating každé jednotlivé emise a tyto ratingy se mohou i lišit. Kromě samotných ratingů je zveřejňován i výhled, tedy očekávaný převažující směr ratingu v horizontu 6 měsíců (například rating A s negativním výhledem znamená, že převažuje riziko snížení ratingu během půl roku)
Škála:
- Aaa, AAA
- Aa1, AA+
- Aa2, AA
- Aa3, AA-
- A1, A+
- A2, A
- A3, A-
- Baa1, BBB+
- Baa2, BBB
- Baa3, BBB-
- Ba1, BB+
- Ba2, BB
- Ba3, BB-
- B1, B+
- B2, B
- B3, B-
- Caa, CCC
- Ca, CC
- C, C
- D
První je škála Moody’s, druhá je škála S&P a Fitch. Škála je ordinální, řadí emitenty podle pravděpodobnosti defaultu, ale sama o sobě jim nepřiřazuje konkrétní čísla. Ty se dají zjistit ex-post statistikami.
Tržní riziko (úrokové riziko)
Existuje protisměrný vztah mezi úrokovou mírou a tržní cenou dluhopisu. Pokud plánujeme držet dluhopis do splatnosti, tak nás toto riziko příliš zajímat nebude. Pokud ale držíme dluhopis za účelem obchodování (levně koupit, draho prodat), pak je toto riziko poměrně významné. K řízení tržního rizika se používá durace/konvexita.
Měnové riziko
Pokud investujeme do bondů emitovaných v cizí měně, je měnové riziko poměrně významným prvkem, který nám může proměnit ztrátovou investici v ziskovou nebo naopak, neboť změny měnových kurzů (jejich volatilita) bývají obvykle řádově větší než běžné výnosnosti dluhových instrumentů.
Reinvestiční riziko
Při výpočtu většiny výnosností (napříklady výnos do splatnosti) se obvykle počítá s tím, že výnos bude znovu reinvestován za aktuální výnosnost. Toto riziko odpovídá riziku, že do doby výplaty některého kupónu dojde k poklesu úrokových měr a kupónové platby pak bude možné reinvestovat za nižší výnosnost.
Inflační riziko
Pokud není bond zajištěn proti riziku inflace, pak ta představuje poměrně významné riziko, neboť výše inflace bývá v moderních ekonomikách srovnatelná s nominálními výnosnostmi státních dluhopisů. V minulosti některé státy dokonce používali inflaci úmyslně ke snížení svého zadlužení (Velká Británie, „inflate away“). Inflační riziko jednoduše znamená, že vyšší úroveň inflace, než kterou investor očekává, povede ke snížení reálného výnosu a v reálných hodnotách si tak za výslednou částku bude moci koupit menší spotřební koš.
Likviditní riziko
Likviditu můžeme nejsnáze ztotožnit s velikostí bid/ask spreadu na trzích. Pokud plánujeme držet dluhopis do splatnosti, nepředstavuje likviditní riziko problém – opak je pravdou v případě držení za účelem obchodování. Objem u největších emisí státních dluhopisů je obvykle dostatečný k tomu, aby bid/ask spread byl minimální (1/32, případně 1/100 na evropských trzích) – neboť celosvětově se na těchto trzích zobchoduje obrovské množství dluhopisů. Existují ale méně likvidní emise (týkat se to bude spíš korporátních bondů), po nějaké době od emise klesá obvykle i likvidita státní dluhopisů (on-the-run vs. off-the-run)